S Danndys Travel Solutions Limited v Moskvě...
Malý kostel, který málem zmizel pod zemí
Kaple hrdinům Pleveny – moskevské zastavení, které turisté téměř nevidí
Bydlím jen několik minut chůze od tohoto místa. Procházím kolem něj ráno i večer, mezi cestou na metro, mezi návraty do hotelu, mezi všemi těmi drobnými přesuny, které člověk během pobytu ve velkém městě přestane vnímat jako cestování a začne je brát jako každodennost. A přesto mě na tuto stavbu nikdo neupozornil. Neprůvodce, ne mapa, ne doporučení, ne program. Prostě tam stála.
Všiml jsem si jí vlastně náhodou. Zastavil jsem se u její litinové fasády jen proto, že jsem zahlédl nápis připomínající hrdiny rusko-turecké války. Taková zmínka v samotném srdci Moskvy člověka zaujme, zvlášť když si uvědomí, jak hluboko tato událost zasahuje do dějin celé východní Evropy. A tak jsem začal pátrat. Nejdřív zvědavě, potom systematicky, a nakonec s pocitem, že stojím před místem, které si rozhodně zaslouží mnohem víc pozornosti, než jaké se mu běžně dostává.
Ukázalo se totiž, že nenápadná stavba na ploščadi Iljinské vorota není jen drobnou pamětní kaplí, ale plnohodnotným pravoslavným chrámem, i když svým vzhledem připomíná spíše litinový památník než kostel v klasickém smyslu slova. V ruské tradici však o významu stavby nerozhoduje její velikost ani monumentalita, ale její duchovní status, a právě proto je možné tuto stavbu bez nadsázky označit za kostel, který se jen tváří jako kaple.
Kaple byla postavena jako připomínka ruských vojáků padlých během rusko-turecké války v letech 1877 až 1878, především při obléhání bulharské Pleveny, které patřilo k nejdramatičtějším momentům celé kampaně. Tato válka nebyla v ruském historickém vědomí chápána pouze jako vojenský konflikt, ale jako událost spojená s představou ochrany pravoslavných národů Balkánu, a právě proto má tento památník v Moskvě význam, který přesahuje běžnou vojenskou symboliku. Nepůsobí jako triumfální monument vítězství, ale spíše jako tiché připomenutí ceny, kterou si dějiny vždy vybírají, a možná právě proto působí tak silně i na člověka, který kolem něj prochází poprvé.
Zvláštní pozornost si zaslouží samotný materiál stavby, protože zatímco většina moskevských památníků sází na monumentalitu kamene, žuly nebo bronzu, zde stojí konstrukce z litiny, materiálu na první pohled strohého a technického, který však v rukou tehdejších mistrů získal překvapivou jemnost a eleganci. Reliéfy, ornamenty i nápisy připomínající jednotlivé regimenty vytvářejí celek, který působí pevně, disciplinovaně a přitom citlivě, jako by i samotný materiál nesl charakter vojáků, jimž je památník věnován.
Snad nejdramatičtější kapitola života této stavby se odehrála v roce 1973, kdy se pod ní začalo razit nové moskevské metro a stavební práce postupovaly s typickou sovětskou rozhodností, která tehdy často nedávala mnoho prostoru historickým ohledům. Tunel se přiblížil ke kapli na vzdálenost několika málo centimetrů a stačilo opravdu nepatrně víc, aby se tato drobná litinová stavba propadla do stavební jámy a zmizela z povrchu města navždy. Nestalo se tak, a kaple zůstala stát na svém místě, jako by tím symbolicky potvrdila, že některé památky mají zvláštní schopnost přežít i okamžiky, kdy jejich existence visí doslova na vlásku.
Ani dvacáté století jí nepřineslo klid, protože komunistickému režimu se stavba s pravoslavným křížem a carskou symbolikou příliš nehodila do ideologického obrazu nové společnosti, která se snažila přetvářet veřejný prostor podle vlastních představ. Přesto nebyla zbourána ani odstraněna a zůstala stát jako tichý svědek toho, že historickou paměť nelze vždy přepsat podle aktuální politické potřeby, i když se o to režimy opakovaně pokoušejí.
Dnes kolem této kaple procházejí tisíce lidí denně, aniž by si uvědomili, že stojí před jedním z nejpozoruhodnějších symbolů rusko-balkánských dějin v Moskvě, a právě tato nenápadnost jí dodává zvláštní kouzlo.
